Továrna nebo divadlo?
Deleuze a Guattari pracují v Anti-Oidipovi na rekonceptualizaci modelu nevědomí: od divadla přecházejí k továrně. Nevědomí nerozumí jako dramatické podívané, kterou lze posléze interpretovat, nýbrž jako produktivní multiplicitě 'strojů touhy'. Přednáška nastíní některé konsekvence deteritorializace divadelní scény s důrazem na výklad jisté 'krize psychoanalýzy', která se v důsledku hypostazování Oidipa točí v nekonečném kruhu rodinného dramatu a ve svém konečném důsledku nepouští ke slovu touhu samotnou. Nejde o to dokazovat, že psychoanalýza nemá při výkladu lidské psychiky pravdu, spíše o poukázání na represivní potence, jež mohou prosvítat ve Freudových výkladech duševního života.