Chvála outsiderství aneb proč k centru vede cesta přes periferii
Nechtěné, odložené, zapomenuté, nepopulární. Jaká místa jsou pro nás nepřijatelná a jaký prostor v nás považujeme za neobyvatelný? Dnes již zprofanovaný termín "vnitřní dítě", původně archetyp dítěte definovaný Carlem Jungem, vybízí ke spojení se zapomenutou nebo odloženou částí sebe, která má potenciál vést ke spontánnějšímu prožívaní. V příspěvku zazní návrh pracovního konceptu "vnitřní periferie" jako metafory nepopulárního vnitřního prostoru, odkud sice může být lákavější odejít než zůstat, ale kde se může skrývat potenciál k pravdivějšímu prožívání.